Výsadkáři pomáhají výjezdovým posádkám pražských záchranářů

Autor kpt. Mgr. Martina Sofie Halíková, pověřená tisková mluvčí KVV hl. m. Praha.

Ve středu 3. března 2021 jsem přijela na Kundratku na Praze 8, jedné z výjezdových základen Zdravotnické záchranné služby hlavního města. Právě na Kundratce bylo pro všechny výjezdové základny v Praze zřízeno dekontaminační místo sanitních vozů a posádek. Už od loňského roku jim zde pomáhá skupina vojáků z Chrudimi při převážení sanitek. Naše Krajské vojenské velitelství hl. města Praha (dále jen KVV HMP) tyto vojáky v době plnění úkolů na území hlavního města logisticky zabezpečuje. Jako tiskovou mluvčí KVV HMP mě zajímá, jak tuto náročnou práci vojáci pro výjezdovou skupinu zvládají.
Hlásím se ostraze na vrátnici a zanedlouho si pro mě přichází usměvavá a milá tisková mluvčí a operátorka Jana Poštová. Přícházíme na parkoviště, kde přede mnou stojí dekontaminační středisko v podobě dvou stanů, velkého průjezdného oranžového stanu určeného na dekontaminaci sanitek převážejících covidové pacienty a menšího uzavřeného červeného stanu pro očistu osob.

Při této práci hrají svou roli i řidiči sanitek. A právě řidiči nás zajímají nejvíc. Tentokrát ale ne ti v modro-žlutých uniformách záchranářů, ale ti v zelených maskáčích. Konkrétně pět řidičů profesionálů ze 43. výsadkového pluku Chrudim. Na to, jak záchranáři hodnotí spolupráci s armádou ČR, jsem se zeptala tiskové mluvčí Jany Poštové (JP) a krizového managera Ondřeje Šedivky (OŠ).

Je tohle první spolupráce Armády ČR s pražskou záchrankou službou?
JP: Ne, není to první spolupráce. V době epidemie spalniček před třemi lety jsme měli v záloze záchranáře z řad Armády ČR, kteří byli v tzv. stand by režimu, aby v případě potřeby, tzn. v případě nějaké eskalace, byli připraveni být použiti v posádce.

V současnosti vám pomáhá 5 řidičů z Chrudimi. Můžete mi říct, co je jejich hlavním úkolem?
OŠ: Počet je variabilní od 5 do 10 vojáků už od 8. října 2020. Jejich úkolem je převážení dekontaminovaných sanitních vozidel zpátky ke kmenovým výjezdovým skupinám.

Je nutné, aby při této práci vojáci jezdili v bílých ochranných oblecích?
OŠ: Ne, nejsou v ochranných oblecích, protože to není potřeba, sanitky, které převážejí, jsou čisté.

Můžete nám konkrétně popsat, co přesně vojáci jako řidiči dělají?
OŠ: Funguje to tak, že výjezdová skupina přiveze kontaminované vozidlo, poté, co předá pacienta s COVID-19 do zdravotnického zařízení. Odtud přijedou sem, kde se dekontaminuje jak výjezdová skupina, tak se provede dekontaminace samotné techniky. Mezi tím, než se dekontaminace provede, si výjezdová skupina vezme náhradní vůz a vyráží do provozu tímto náhradním vozem. Tak zkrátíme čas čekání na absolutní minimum, protože zátěž výjezdových skupin je vysoká a potřebujeme mít vozidla v provozu. Potom, co je vozidlo vyčištěno a dekontaminováno, příslušník Armády ČR do něj nasedne a odveze ho zase zpátky k výjezdové skupině. Vozidlo už je čisté, není infekční. Takže jim vrací jejich kmenové vozidlo a bere si zpátky naše náhradní vozidlo, aby se dostal zpátky k nám na základnu. U nás si pak o pět minut později toto vozidlo bere zase jiná skupina. A tahle dokola, ve dne v noci, den co den.

Jak dlouho trvá dekontaminace vozidla?
OŠ: Dekontaminace vozidla trvá asi hodinu, takže je vozidlo zhruba po hodině znovu schopné provozu. Používáme prostředky, které nám umožňují, že už po necelé hodině může být vozidlo připraveno na další výjezd.
JP: Je to výrazné ušetření času, protože kdyby nebyl nikdo, kdo by tato vozidla ke kmenovým posádkám vozil, tak by si samozřejmě museli pro vyčištěné vozidlo přijet sami. Je to zefektivnění celého procesu, aby posádky mohly být maximálně v provozu.

Všichni tito vojenští řidiči jsou profesionální řidiči s řidičským oprávněním skupiny C, kteří ovšem sanitku nikdy neřídili. Měli s tím nějaký problém?
OŠ: I když nikdo z vojáků předtím neřídil sanitku, žádné problémy jim to nedělalo. Když začíná nová rotace, tzn. že přichází noví řidiči a staří odjíždí zpět, všichni řidiči se sejdou a provede se zaškolení, jak na administrativní část, tak na tu technickou. Protože po řidičích požadujeme, aby fungovali v provozu z velké části soběstačně a zvládli pražský provoz bez problémů. Od nás přijímají pouze úkoly, tedy informace, kam mají které vozidlo převést. Ti vojáci, co nemají zkušenosti s řízením vozidla s automatem, jedou na krátkou projížďku, aby si to vyzkoušeli. Ti, co automat znají, vyráží rovnou do ulic. V zásadě se dopoledne střídá rotace a už o dvě hodiny později je tu nasazený první voják tak, aby nebyla žádná zbytečná časová prodleva.

Říkáte, že počet nasazených vojáků je 5-10, jak tomu mám rozumět?
OŠ: Počet vojáků je proměnlivý, od října 2020 je jich 5 až 10 podle toho, kolik si jich vyžádáme. V současné době tedy v termínu od 28. února do 14. března 2021 je tu 5 vojáků ze 43. výsadkového pluku z Chrudimi.

Po jak dlouhé době probíhá rotace vojáků tzn. jak dlouho tu slouží, než je vystřídají noví kolegové z Chrudimi?
OŠ: Nasazení vojáci se střídají po 10 až 14 dnech.

Předpokládaná doba nasazení vojáků u vaší záchranky je do 14. března 2021, budete žádat o prodloužení spolupráce?
JP: Ano, určitě budeme žádat o prodloužení. Tato spolupráce trvá už půl roku a chceme v ní pokračovat.

Kdybyste měl krátce zhodnotit spolupráci s řidiči ze 43. výsadkového pluku Chrudim, jak byste to shrnul?
OŠ: Tato spolupráce je velmi úspěšná, spousta řidičů se k nám ráda vrací. Po půl roce, co nám pomáhají, máme s některými téměř kamarádské vztahy. Jsou tu řidiči, kteří tu jsou už po páté, po šesté, mají zkušenosti, takže naše spolupráce funguje velice dobře.  

Poděkuji oběma za rozhovor a čekám na velitele skupiny řidičů, který se má každou chvíli vrátit z výjezdu. Vzhledem k permanentnímu vytížení sanitních vozů netrvá dlouho a přijíždí další sanitka, která převážela pacienta s COVID-19.
Stojím a pozoruji, co se bude dít. Sanitka vjede do velkého oranžového stanu. Řidič v bílém ochranném obleku Tyvek vystoupí a míří k menšímu červenému stanu, rozepíná vchodové dveře, pomalu vstupuje dovnitř a pečlivě za sebou zapíná zip vchodu. Ve stanu provede osobní očistu a kontaminovaný bílý oblek vloží do igelitového pytle. Mezitím jeho kolegové začnou s dekontaminací vozidla.

Vzápětí se na parkovišti objevují dvě postavy v zelené uniformě, velitel skupiny četař Jaromír P. (JP) a četař David J. (DJ), kteří zde vypomáhají jako řidiči. Protože jejich čas je drahý, místo sledování probíhající dekontaminace vozidla, odcházíme do budovy, abych jim položila pár otázek.

Můžete stručně popsat, jaký je váš úkol jako řidičů sanitky?
JP: Covidově nakažený pacient jel v sanitce, ta sanitka se sem přiveze. Náš úkol je, že my jim přivezeme náhradní sanitku a ta, která převážela nakaženého pacienta se zatím vydezinfikuje a doplní se spotřebovaný materiál. Pak jim tu sanitku zase odvezeme zpátky, aby ji mohli znovu použít pro převoz dalšího pacienta.

Mohu tedy jednoduše říct, že převážením sanitek z bodu A do bodu B šetříte čas profesionálních zdravotníků, kteří mohou tím pádem dělat jinou práci, kterou by dělat nemohli, kdyby museli sami převážet sanitky z bodu A do bodu B?
DJ: Ano, přesně tak.
JP: Pro ně je to výhoda, že se nemusí přesouvat sem na Kundratku, protože my jim sanitku dovezeme na jejich výjezdovou základnu a tím pádem tak oni neztrácí čas převozem.

Jak funguje směnný provoz, jak se střídáte?
JP: Jezdíme ve dvousměnném provozu po 12 hodinách denní 7:00-19:00 a noční 19:00 – 7:00 hod.

Jaké máte doposud zkušenosti s řízením vojenských vozidel?
DJ: U našeho útvaru jsem řídil Tatry, Kajmany nebo jiné typy Land roverů (LR 110, LR 130).

Je velký rozdíl sednout si za volant Tatry a řídit sanitku?
DJ: Sanitka je určitě pohodlnější tím, že je tam automat a je celkově modernější. Nicméně i řízení vojenské techniky má něco do sebe.
JP: Vzhledem k tomu, že sanitky jsou, co do velikosti menší, kratší a nižší než třeba Tatra, tak s řízením nemáme žádné problémy. Jak už zmínil David, řízení je v automatu, sanitka má moderní vybavení jako je navigace, takže pro většinu našich řidičů, co nebydlí v Praze, je to výhoda. I když jsou tu i starší vozy, všechno je to v automatu, takže nám to usnadňuje práci.

Prošli jste na začátku nějakým proškolením?
JP: Na začátku jsme byli proškoleni, jak od řidičů sanitek, technika, tak i od krizového managera.

Pomáhá vám při této náročné práci fakt, že jste jako vojáci z povolání byli nasazeni v misi, kde jste byli zvyklí na psychickou zátěž?
DJ: Určitě tím, že jsme byli v misi nebo měli nějakou jinou zátěž na svých útvarech, tak je to pro nás výhoda. Zátěž, kterou tu máme je jiná, a není to jednoduché. Někdy se celých 12 hodin nezastavíme, jezdíme celou dobu. Je to pro nás ale snesitelné, protože jsme zvyklí na náročnější podmínky.

Jak se při téhle časově náročné práci stravujete? Asi nemáte přesně ve 12:00 pauzu na oběd?
DJ: V praxi to funguje tak, že třeba dnes jsem přišel ráno v 7:00 do služby a už v 7:10 jsem měl první výjezd. První přestávku jsem měl až v 11:50, kdy jsem se vrátil a měl asi dvacet minut pauzu. Ostatní kolegové vám řeknou, že běžně mají svačinu ve čtyři odpoledne.
JP: Všichni řidiči se stravují individuálně na vlastní náklady s tím, že jsme do Prahy vysláni na služební cestu na tzv. cestovní příkaz, takže náklady na stravování nám budou proplaceny u našeho mateřského útvaru zpětně po ukončení našeho nasazení u pražské záchranky.

Můžete stručně popsat, jak vypadá vaše ranní směna?
DJ: Ráno přijedu sem na centrálu (Kundratku), kde máme vyhrazený prostor, kam si můžeme odložit naše osobní věci. S kolegou, který končí noční směnu, si předáme informace, zjistím, jak to šlo, jak to probíhalo. Jakmile jsem připravený, tak si jdu pro sanitku a začínám jezdit. Na konkrétní místo dovezu sanitku a než se vrátím zpátky na centrálu, už je tam připravena další na odvoz. Dostanu adresu a vezu další sanitku na místo určení. Od záchranářů se dozvím, která sanitka je právě připravena na převezení.

Je velký rozdíl mezi ranní a noční směnou, co do počtu převezených sanitek?
DJ: V této době téměř žádný. Záleží na tom, jak jsou vytížení záchranáři. Poslední dobou, kdy je spousta převozů pacientů mezi nemocnicemi z důvodu nedostatku místa, jezdíme i v noci. Takže je jedno, jestli jsem na noční nebo ranní směně. Naposledy jsem měl na noční devět výjezdů.

Je tohle vaše první nasazení v rámci pomoci v době pandemie COVID-19?
JP: Všichni, co teď jezdíme pro pražskou záchranku, už jsme od jara loňského roku prošli několika zařízeními. Byli jsme v nemocnicích v Jaroměři, Hodoníně, pomáhali na LDN. Takže po téhle stránce je práce řidiče ulevující, protože nevidíme přímo utrpení pacientů. V tom je práce řidiče lepší, že můžeme pomoct jinak.
DJ: Také nemusíme mít při práci řidiče bílý ochranný oblek, což je snazší.

Jak se vám jezdí po Praze?
DJ: Musím říct, že se často setkávám s tím, že mi dávají řidiči přednost, i když nemusí. Chovají se ohleduplně. Přestože nejedu na "modré majáky", tak mě pustí. I když je v Praze velký provoz, denně se setkávám s ohleduplností.

Kdybyste měli srovnat pracovní tempo u výsadkářů v Chrudimi s pracovním tempem u záchranky, co byste řekli?
DJ: Jsou to dva různé typy, v podstatě neporovnatelné. U útvaru máme pevnou pracovní dobu celý týden, ale u záchranky máme 12hodinové směny, které jsou intenzivnější.
JP: U útvaru po 4,5 hodinách výcviku máme půl hodinovou přestávku na oběd, což při tomto provozu nejde.

Jaké je dvanáct hodin řídit sanitku?
DJ: Když je hodně vytížený den, tak jezdíme zhruba 10 hodin, kdy přesedáme z jedné sanitky do druhé. Dobré na tom je, že když jedeme na druhý konec Prahy předávat sanitku, můžeme vystoupit a trochu se projít, protáhnout, pár minut si popovídáme se zdravotníky a pak zase jedeme zpátky. Takže se to dá zvládnout, protože vždycky je tam alespoň těch pět minut na předání. Tím si trochu odpočineme a můžeme se pak lépe soustředit na další řízení.
JP: My jsme zvyklí z vojenských cvičení, kde se může stát, že řidič jede celou noc v rámci výcviku, takže nám to nevadí. Zvládáme to všichni v pohodě. Když jsme byli v misi v Afganistánu a bylo sedm raketových útoků na základnu, tak jsme také celou noc nespali.