Návštěva pietního místa v Ruzyňských kasárnách

Napsala kpt. Mgr. Martina Sofie Halíková a por. Mgr. Petr Bjaček, voják pěší roty AZ KVV HMP 

Vojáci naší pěší roty AZ KVV hl. m. Praha v civilním životě zastávají různé profese. Jedním z nich je i pracovník Vojenského historického ústavu Praha Mgr. Petr Bjaček, mimo jiné autor doprovodné expozice v pietním prostoru ruzyňské jízdárny, která mapuje události v protektorátu v letech 1939-1942. Tento milovník historie je u pěší roty AZ KVV hl. m. Praha na pozici velitele velitelské čety. Jsme velice rádi, že můžeme zveřejnit jeho článek a připomenout si tak tragické události z období protektorátu. 

V loňském roce jsme si připomněli tragické výročí 80 let od vyhlášení prvního stanného práva. Při příležitosti tohoto pro náš národ a zejména armádu tragického výročí navštívili zástupci KVV hl. m. Praha a pěší roty AZ pietní místo v prostoru bývalé jízdárny v Ruzyňských kasárnách.

Areál kasáren byl vybudovaný v polovině 20. let 20. století a v meziválečném období zde sídlily dělostřelecké pluky č. 1 a 101. Mezi významnými osobnostmi, které zde v této době sloužili, najdeme např. gen. Václava Šáru, pplk. Josefa Balabána a pplk. Josefa Mašína, svou prezenční službu zde vykonával i Jan Opletal. Po zániku Československa a německé okupaci převzaly kasárna německé letectvo a SS.

Samotná budova jízdárny se krvavě zapsala do českých dějin hned dvakrát. Poprvé se tak stalo již 17. listopadu 1939, kdy zde byli před svou cestou do koncentračního tábora Sachsenhausen shromážděni studenti a studentští funkcionáři zadržení při německé razii na vysokoškolských kolejích v Praze. Devět z nich bylo téhož dne v areálu kasáren popraveno. Šlo o vůbec první použití „sonderbehandlungu“ (tedy likvidace bez soudu) na území protektorátu.

Podruhé se jízdárna zapsala do českých dějin na sklonku září 1941, kdy na Pražský hrad dorazil Reinhard Heydrich. Ten ještě v den svého příjezdu, 27. září 1941, nechal zatknout předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše, který byl již delší dobu podezříván ze spolupráce s  odbojem. O den později bylo na území oberlandrátů Praha, Kladno, Hradec Králové, Brno, Olomouc a Moravská Ostrava vyhlášeno stanné právo. Nastalo období strachu a teroru. Stanné soudy při svém jednání znaly jen tři druhy rozsudku: osvobozen, trest smrti nebo předán gestapu – což znamenalo převoz do koncentračního tábora. Proti rozsudkům nebylo odvolání a měly být vykonány ihned. Celkem stanné soudy od 28. září 1941 do 20. ledna 1942 odsoudily k trestu smrti téměř 500 osob a 1673 dalších poslaly do koncentračních táborů.

Téměř polovina rozsudků smrti byla vykonána právě v ruzyňských kasárnách. Popravy zastřelením se prováděly přímo v budově jízdárny, kde se dnes nachází i pietní prostor. Popravy oběšením, určené především pro osoby obviněné z hospodářské kriminality, se prováděly v jedné z přilehlých budov, která dnes již bohužel nestojí.

Na prvním místě v seznamu popravených se ocitli vedoucí činitelé Obrany národa, generálové Josef Bílý a Hugo Vojta, v následujících dnech k nim jen v Ruzyni přibyli generálové František Horáček, Mikuláš Doležal, Oleg Svátek a Václav Šára. Po jejich boku se dále ocitl například pplk. Josef Balabán, vedoucí představitel sokolského odboje Augustin Pechlát, nebo přední členové ilegální KSČ Otto Synek, Karel Elznic a mnoho dalších.

Série poprav skončila v Ruzyni na konci listopadu, kdy k smrti odsouzené osoby začaly převážet do koncentračního tábora Mauthausen. Posledních 24 osob však bylo v Ruzyni mimořádně popraveno ještě 19. ledna 1942. Nejmladšímu z popravených bylo pouhých 16, nejstaršímu pak 69 let. Před popravčí četou nekončili jen Češi, ale nalezneme zde i zástupce dalších národností, včetně několika Němců a dokonce jednoho občana USA.

Právě popravy čelných představitelů Obrany národa vedly k tomu, že již 3. října 1941 pověřil přednosta II. (zpravodajského) odboru MNO v Londýně plk. František Moravec dvojici československých parašutistů úkolem vrátit se do protektorátu a provést atentát na strůjce poprav…

Po roce 1945 se areál kasáren vrátil československé armádě a v následujících 70 letech se zde vystřídalo několik desítek útvarů. Ačkoli první návrhy na zřízení pietního místa pocházejí z roku 1946, armáda budovu nadále využívala a po změně politických poměrů se na celý záměr nakonec zapomnělo.

Teprve v roce 2017 byl kolem jedné z několika stěn, ve kterých se dodnes dochovaly stopy po německých střelách, zřízen pietní prostor. Od zbytku budovy je toto místo odděleno asi tři metry vysokou zdí, na které se nachází seznam všech zde popravených osob. Tím byl splacen letitý dluh nejen vůči příbuzným obětí, ale především i naší historii.

U příležitosti 80. výročí vyhlášení prvního stanného práva byla v jedné z místností jízdárny otevřena i doprovodná expozice, která seznamuje návštěvníky s událostmi let 1939-1942 v protektorátu a zasazuje tak historii jízdárny do patřičného dějinného kontextu.

Návštěva jízdárny je možná po předchozí domluvě na emailu pamatnik-heydrichiady@vhu.cz nebo na telefonním čísle +420 720 988 421.

Autor: por. Mgr. Petr Bjaček, velitel velitelské čety pěší roty AZ KVV HMP